Rutina a důvěra: jak si kotě zvyká na lidskou přítomnost
Jaké vodítko zvolit, aby výcvik dával smysl Základní chybou je sáhnout po flexi neboli svinovacím vodítku. To psovi dává neustálý tah a vy nemáte kontrolu. Pro učení chůze u nohy potřebujete pevné krátké vodítko, ideálně v délce kolem 120 centimetrů. Důležité je také zvolit správný obojek. Obojek proti tahání s řetízkem nebo stahovací obojek mohou psovi způsobit poranění krční páteře, proto se jim raději vyhněte. Vhodnější je obyčejný kožený nebo nylonový obojek, který se neutahuje. Pokud máte psa, který silně tahá, zvažte postroj s předním poutkem – při zatažení se pes otočí k vám, což přirozeně přeruší tah. Naopak zadní poutko na postroji tah podporuje, takže ho rady pro rekonstrukci výcvik nepoužívejte.
Než vyberete jak zařídit malou kuchyniékoli vodítko, zamyslete se, proč pes vlastně táhne. Nejčastěji jde o přirozenou potřebu pohybu, vzrušení nebo nedostatek důslednosti. Pes, který tahá, se učí, že taháním dosáhne svého – dostane se k zápachu, k jinému psovi nebo prostě kupředu. Pokud mu to necháte, posilujete nežádoucí chování. Klíčem je přestat tahání odměňovat a místo toho učit psa, že klidná chůze u nohy je výhodnější.
Pamatujte, že socializace nekončí ve třech měsících. Koťata, která prošla správnou socializací, si vás budou v dospělosti vážit a vyhledávat vaši společnost. Ale i starší kočka se může naučit novým věcem, pokud jí dáte čas. Sledujte řeč těla – uvolněný ocas, pomalé mrkání a vrnění jsou jasné signály, že vaše práce funguje. Naopak zploštělé uši, naježený ocas a syčení říkají, že jste zašli příliš daleko. V takovém případě ustupte a zkuste to znovu později. Dobrá socializace je běh na dlouhou trať, ale výsledek stojí za to – získáte kočičího společníka, který se u vás bude cítit bezpečně.
Samotné nasazení obojku vyžaduje přesnost. Obojek by měl být dostatečně volný, aby se pod něj dal vsunout jeden až dva prsty, ale ne tak volný, aby se pes mohl zachytit o větev nebo plot. Pokud máte štěně, zkontrolujte obojek každé dva dny – rychle rostoucí mládě by se mohlo brzy udusit. U dospělých psů stačí kontrola jednou týdně, vždy při čištění srsti.
Dalším častým omylem je, že majitelé začnou štěně pouštět mezi cizí psy, aby si „zvykalo". Mladý pes ale potřebuje nejdřív socializaci s vyváženými, zdravými a očkovanými jedinci, ne s každým, koho potkáte. Kontakt s agresivním nebo nemocným psem může způsobit trauma i zdravotní problém. Proto je lepší domluvit si schůzky s přáteli, kteří mají dospělé psy se známou povahou a platným očkováním. Na první setkání volte neutrální území, kde se oba psi necítí ohroženi.
Důležitý je také nácvik manipulace. Už od malička kotě zvedejte správně – jednou rukou pod hrudníkem, druhou pod zadními nohami. Krátce ho pochvalte a pusťte. Postupně prodlužujte dobu, po kterou ho držíte, a to vždy jen tehdy, když je kotě uvolněné. Naučte ho také na kontakt s tlapkami a ušima, abyste mu usnadnili budoucí stříhání drápků a čištění uší. Dělejte to ale až tehdy, když je kotě v klidném stavu, ne po divokém běhání. Každou manipulaci spojte s odměnou – ať už jde o pamlsek, nebo oblíbenou hračku.
Nezapomínejte ani na to, že očkování nechrání před vším. Parazité, jako jsou škrkavky nebo měchovci, se přenášejí právě venku, a proto je důležité dodržovat pravidelné odčervování podle doporučení veterináře. Po každém návratu z venku prohlédněte štěněti srst a polštářky tlapek, jestli nemá klíště nebo poranění. Pokud si nejste jistí, kdy přesně může štěně mezi cizí psy, zeptejte se veterináře přímo na termín první „bezpečné" procházky. On zná konkrétní zdravotní stav vašeho psa a řekne vám to nejpřesněji.
Pokud adoptujete kotě z útulku nebo z venkovního prostředí, počítejte s tím, že socializace zabere více času. V takovém případě je vhodné začít s tichým pozorováním a postupným přibližováním. Můžete použít i tzv. „protahovací metodu": natáhněte ruku do blízkosti kotěte, ale nesahejte na něj. Nechte ho, aby si k vám přičichlo a samo se rozhodlo, kdy přijde blíž. Klíčem k úspěchu je trpělivost a důslednost – nikdy nedělejte výjimky, které by kotě zmátly. Důslednost mu dává jistotu, že ve světě lidí platí jasná pravidla.
Pokud už štěně vezmete mezi cizí psy, nikdy nenechte dojít k přímému kontaktu na vodítku, dokud neznáte zdravotní stav toho druhého psa. Neptejte se jen „je hodný?", úložné prostory v malém bytě ale ptejte se na očkování, If you loved this short article and you would certainly like to get more facts relating to více detailů kindly visit our web page. odčervení a na to, jestli pes nemá kašel či výtok z očí. Typická chyba je, že majitelé nechají Štěně očichávat psí výkaly nebo moč, což je jedna z hlavních cest přenosu parvovirózy. Mějte proto štěně neustále pod kontrolou a po každém kontaktu s cizím psem mu otřete tlapky a čumák vlhčeným ubrouskem bez parfemace.