Prevence klíšťat u psů: repelent versus vakcinace
Klíčem je postupné zvyšování doby nepřítomnosti. Nejdříve psa nechte samotného jen na pár vteřin, pak minutu, pět minut, deset. Důležité je, aby se pes naučil, že váš odchod není konec světa. Před odchodem ho nechte unaveného – dlouhá procházka, aportování nebo čichací hračky zaměstnají jeho mysl. Místo, kde pes spí, by mělo být jeho bezpečným útočištěm, ne místem, kde se cítí izolovaný.
Kombinace ochrany a každodenní kontrola jsou nutnost Žádný přípravek nezaručuje stoprocentní ochranu, proto je nezbytná důsledná kontrola srsti po každém návratu z venku. Klíště se nejčastěji přichytí na hlavě, uších, v podpaží, mezi prsty a na břiše. Prohmatávejte psa prsty, nejen pohledem, protože v husté srsti přisátý jedinec snadno zapadne. Všímejte si i malých hrbolků, které nemusí být hned vidět. Zvláštní pozornost věnujte štěňatům a psům s dlouhou srstí, jimž hrozí přehlédnutí vyšší riziko.
Častou chybou je výběr příliš dlouhého vodítka (například třímetrového) do rušné ulice. Pes má pak možnost odběhnout k protějšímu chodníku, a než ho stihnete zareagovat, je v nebezpečí. Další chybou je používat vodítko, které je na psovi příliš volné, protože si zvykne na neustálý kontakt, a když ho pak zatáhnete, nevnímá signál. Optimální je, když vodítko mezi vámi a psem visí v mírném oblouku, ale neprověšené až k zemi.
Mnozí chovatelé dělají zásadní chybu, když psa trestají za zničené věci. Pokud pes rozkouše botu, je to důsledek úzkosti, ne vzteku. Trest po návratu jen prohloubí strach a pes si spojí váš příchod s nepříjemným zážitkem. Namísto toho se zaměřte na prevenci – odstraňte z dosahu cennosti, zajistěte prostor, kde pes nemůže nic zničit. Používejte hračky, které ho zabaví, a střídejte je, aby neztratily atraktivitu.
Začít s dentální hygienou u psa nebo kočky až ve chvíli, kdy je cítit z tlamy zápach, je zásadní chyba. Většina majitelů řeší chrup svého mazlíčka až ve chvíli, kdy se objeví zubní kámen, zánět dásní nebo dokonce ztráta zubů. Přitom stačí relativně málo: pravidelná mechanická očista a kontrola, která zabere pár minut denně. Klíčové je ale začít včas a hlavně správně — jinak se efekt nedostaví.
Jak poznáte, že vodítko opravdu funguje Důležité je sledovat, jak pes reaguje na jemné signály. Když zatáhnete, vodítko by mělo být dostatečně krátké, abyste psovi stihli dát najevo nesouhlas dřív, než se rozběhne. Pokud pes začne tahat, zastavte se a počkejte, až povolí. Teprve pak pokračujte. Tento postup funguje jen tehdy, když máte vodítko tak dlouhé, abyste ho mohli okamžitě zkrátit – ideální je držet ho smyčkou v ruce a předloktím si ho přidržovat u těla.
Dalším krokem je zvykání na manipulaci. Jakmile kotě přijde samo na dotek, zvedněte ho na krátkou chvíli a hned pusťte. Opakujte to několikrát denně, vždy jen na pár vteřin. Postupně dobu prodlužujte a přidávejte hlazení po celém těle, včetně tlapek a ocasu. To je důležité nejen pro socializaci, ale i pro budoucí veterinární prohlídky nebo stříhání drápků. Pokud kotě začne kousat nebo škrábat, okamžitě ho pusťte a odejděte. Tím mu dáte najevo, že takové chování ukončuje interakci.
Psi jsou smečková zvířata a být sám je pro ně nepřirozené. Separace je proto jednou z nejčastějších příčin stresu. Pokud se projevuje štěkáním, ničením nebo chozením na záchod mimo podložku, nejde o zlobení, ale o úzkost. Čím dříve začnete pracovat na zvládání odloučení, tím lépe pro vašeho psa i pro váš nábytek.
Studený obklad na vnější stranu čelisti může pomoci zmírnit otok, ale pozor, aby pes nepolykal vodu z ledu nebo neolizoval obklad. Pokud máte doma fenistil nebo jiné antihistaminikum určené pro psy, podejte ho jen v případě, že ho máte předepsané od veterináře a znáte přesné dávkování. Lidská antihistaminika ve špatné dávce můžou psovi ublížit víc než samotné bodnutí. Ideální je vzít s sebou k veterináři i obal od léku, abyste mu mohli říct, co přesně jste podali.
Začněte tím, že kotěti necháte čas. Nikdy ho nenutíte do kontaktu, když se schovává. Sedněte si poblíž, mluvte klidným hlasem a nabídněte mu pamlsek na natažené dlani. Kotě musí mít možnost samo přistoupit. Pokud si vezme pamlsek, opakujte to několikrát denně. Postupně přidávejte jemné hlazení po hlavě a pod bradou. Vyhněte se prudkým pohybům a hlasitým zvukům. Každá pozitivní interakce posiluje důvěru a kotě si začne spojovat lidi s příjemnými zážitky.
Pokud se problém nelepší, zkuste psa naučit odpočívat v přepravce nebo oddělené místnosti, ale postupně a pozitivně. Nikdy ho tam nezavírejte násilím. Přepravka by měla být jeho doupě, ne vězení. Klíčové je také zvykat psa na to, že nejste vždy k dispozici – ignorujte ho, když odpočívá, nechte ho být, když spí. Tím ho učíte samostatnosti. Pokud je pes nadále vystresovaný i po týdnech tréninku, zvažte konzultaci s veterinářem nebo psím behavioristou – někdy pomohou feromony nebo léky.