Pět chytrých nástrojů, které vám ušetří hodiny práce s poštou

Typickou chybou je spoléhat na to, že „to se mi nemůže stát". Útočníci nemusí být geniální hackeři – stačí jim běžně dostupný nástroj na odposlech, který najdete na internetu. Další častou chybou je zadávání hesel do webových stránek, které nejsou zabezpečené protokolem HTTPS. Poznáte to podle toho, že v adresním řádku chybí zámek a adresa začíná na „http://" místo „https://". I když je síť šifrovaná, pokud sama stránka není zabezpečená, vaše heslo putuje v čitelné podobě. A pokud se připojujete k síti, která vyžaduje heslo, ale heslo je vypsané na cedulce nebo je jednoduché jako „12345678", berte to jako varování – takovou síť může napadnout kdokoli, kdo heslo zkopíruje.

Ořechy patří mezi potraviny, které vydrží dlouho, ale jen za předpokladu správného skladování. Často se stává, že po pár týdnech v kuchyni změknou, zhořknou nebo chytí plíseň. Hlavním nepřítelem je teplo, světlo, vlhkost a vzduch. Pokud je chcete mít stále čerstvé, musíte těmto faktorům věnovat pozornost hned od nákupu.

Nejčastější chybou je nechávat ořechy v otevřeném sáčku na lince. Světlo a teplo urychlují oxidaci tuků, které ořechy obsahují, a tím se rychleji kazí. Další chybou je skladování v blízkosti sporáku nebo trouby, kde teplota kolísá. Pokud si nejste jistí čerstvostí, udělejte jednoduchý test: namočte jedno jádro do vody. Čerstvé ořechy klesnou ke dnu, staré nebo poškozené plavou. Tento trik vám pomůže při třídění před uskladněním.

Pokud kupujete větší množství, rozdělte je do menších dávek. Tím zabráníte tomu, aby se každým otevřením nádoby dostal k ořechům vzduch. Vždy vyndejte jen tolik, kolik spotřebujete, a zbytek ihned vraťte do chladu. To je důležité hlavně v létě, kdy je vyšší teplota a vlhkost vzduchu. Míchání starších a čerstvě koupených ořechů je také chyba, protože zkažené kusy rychle zkazí celou várku.

Jak skladovat vyloupané ořechy Vyloupané ořechy vždy skladujte ve vzduchotěsné nádobě. Ideální je skleněná dóza s těsněním, která nepropouští vzduch ani pachy. Plastové sáčky nebo otevřené krabice nejsou vhodné, protože ořechy rychle absorbují vlhkost a pachy z okolí. Skladujte je na tmavém a suchém místě, ideálně v lednici nebo mrazáku. V lednici vydrží vyloupané ořechy až tři měsíce, v mrazáku až rok. Před použitím je nechte zahřát na pokojovou teplotu, aby nezvlhly.

Jak poznáte, že je síť opravdu nezabezpečená? Nejjednodušší test: otevřete nastavení Wi-Fi v telefonu nebo počítači. U zabezpečené sítě uvidíte ikonu zámku a údaj o typu zabezpečení. Pokud se u názvu žádný zámek nezobrazí a připojení proběhne bez zadání hesla, je to jasný signál, že síť není šifrovaná. Dalším podezřelým znakem je chování po připojení – pokud vás prohlížeč okamžitě přesměruje na stránku s výzvou k zadání e-mailu, telefonního čísla nebo dokonce platební údaje, okamžitě se odpojte. Tyto takzvané „portálové" stránky mohou být legitimní, ale často slouží k phishingu.

Jak na hry s pravidly, která děti samy mění Skvělým způsobem, jak udržet zájem, je hra „sochy na povel". Děti běhají, a když zatleskáte, ztuhnou v pozici, kterou si samy zvolí. Kdo se pohne, dostává úkol – ne ale jako trest, ale jako výzvu. Například musí tlesknout nad hlavou, udělat dřep nebo zazpívat krátkou písničku. Důležité je, aby úkoly byly krátké a zábavné, ne ponižující. Druhé kolo vyberte jednoho „sochaře", který sám vymýšlí povely a kontroluje pohyb. Tím přejímá zodpovědnost a učí se spolupracovat. Typická chyba je, když dospělý nechá jedno dítě být „sochařem" příliš dlouho – děti se nudí a ostatní ztrácejí pozornost. Role střídejte každé dvě minuty.

Čtvrtý nástroj se týká vyhledávání. Naučte se používat pokročilé vyhledávací příkazy, které vám najdou e-mail podle odesílatele, data, přílohy nebo klíčového slova. Například zadání „od: Jan Novák příloha:pdf" okamžitě zobrazí všechny relevantní zprávy. Ušetříte tím minuty, které byste jinak strávili procházením stovek e-mailů. Základem je znát možnosti svého klienta – většina podporuje logické operátory jako AND, OR a NOT. Častým problémem je, že lidé hledají pouze podle předmětu, ale skutečná síla vyhledávání se projeví, když kombinujete více kritérií.

Zkuste třeba hru na „lesní kuchaře". Každé dítě dostane misku z listu lopuchu nebo velkého javorového listu a má za úkol nasbírat „suroviny": barevné kamínky, šišky, šípky, mech nebo kůru. Pak společně vaříte polévku či pečete dort. Dětem dejte volnost, ať si samy určí, co je jedlé a co ne — jen pozor na to, aby si do pusy nedávaly skutečné plody. Pravidlo je jednoduché: sbíráme jen to, co spadlo na zem, a nikdy netrháme živé rostliny.