Když venku prší, uvařte si bylinkovou směs podle své chuti

Pěstování bylinek na plotech a mřížích šetří místo, zlepšuje cirkulaci vzduchu a usnadňuje sklizeň. Než začnete, promyslete, které druhy se k vertikálnímu růstu hodí. Nejlépe se osvědčují popínavé a převislé odrůdy, jako je tymián, oregano, šalvěj, meduňka nebo libeček. Naopak bazalce či petržel se daří spíše v nádobách, protože jejich kořeny potřebují stálou vlhkost a stín u země.

Dalším krokem je výběr nádob. Bylinky mají rády sucho spíše než přemokření, takže květináče musí mít drenážní otvory a na dně vrstvu keramzitu nebo štěrku. U větších bylinek, jako je rozmarýn nebo šalvěj, volte raději objemnější květináče – alespoň pět litrů na rostlinu. Malé plastové kelímky na přesazování nechte pro sazenice, ne pro trvalý růst. Když rostliny zasadíte do příliš malých nádob, rychle je přerostou kořeny a bylinky začnou žloutnout.

Nejjednodušší cesta, jak rozmarýn udržet zdravý, je zimování v chladné a světlé místnosti. Ideální teplota se pohybuje mezi pěti a deseti stupni Celsia – tedy na chodbě, v nevytápěné ložnici nebo v prosklené verandě. Rostlina zpomalí růst, ale nepřestane dýchat. Zálivku omezte na minimum: substrát nechte proschout do hloubky dvou centimetrů a pak zalijte odstátou vodou. Pozor na přelití – v chladu kořeny nedokážou vodu zpracovat a začnou zahnívat, což poznáte podle černajících stonků a opadávajících lístků.

Po skončení zimy rozmarýn postupně přivykněte venkovnímu prostředí. Nejdřív ho dejte na dva dny do stínu, pak na týden do polostínu a teprve poté na plné slunce. Přímý přechod z parapetu na přímé slunce způsobí popálení listů – zbarví se dohněda a uschnou. Zároveň je ideální čas na přesazení do čerstvého substrátu, ale jen pokud kořeny už prorůstají drenážním otvorem. Pokud rozmarýn zimoval v chladu, může po přesazení vyhodit nové výhony – ty klidně zaštípněte na polovinu délky, aby rostlina zhoustla. Tímto způsobem se vám rozmarýn vrátí do kondice a vydrží plodit aromatické lístky až do dalšího podzimu.

Začátkem září rostlinu zkraťte o třetinu a přesuňte na světlejší místo, pokud dny ubývají. Tím prodloužíte sklizeň o několik týdnů. Sklízejte vždy ráno, když je obsah silic nejvyšší – listy mají nejvýraznější chuť a vůni. Po sklizni bazalka rychle regeneruje, pokud jí necháte alespoň dva páry listů na každém výhonu. Díky pravidelnému řezu, střídmé zálivce a dostatku slunce budete mít čerstvé lístky od června až do prvních mrazíků.

Pokud nemáte chladnou místnost, můžete zkusit zimování na světlém parapetu při běžné pokojové teplotě. To sice funguje, ale vyžaduje maximální disciplínu ve světle. Rozmarýn potřebuje co nejvíce přímého slunce i v zimě – ideálně jižní nebo západní okno. Jakmile je den kratší než osm hodin, vyplatí se přisvítit obyčejnou LED lampou umístěnou asi dvacet centimetrů nad rostlinou. Bez dodatečného světla se vyhnou jen ti, kdo mají velmi světlý skleník nebo zimní zahradu. V bytě platí: čím tepleji, tím více světla, jinak rostlina vytvoří dlouhé tenké výhony s řídkými lístky a ztratí kompaktní tvar.

Běžnou chybou je vysazení všech bylinek do jedné truhlíky bez ohledu na jejich nároky. Bazalka chce teplo a vlhko, rozmarýn naopak sucho a vzduch. Pokud je dáte k sobě, jedna z nich vždy strádá. Rozdělte je do skupin podle potřeb – suchomilné bylinky (tymian, šalvěj, oregano) dejte na slunné místo s propustným substrátem, vlhkomilné (petržel, máta, meduňka) na stinnější stanoviště s vyšším obsahem humusu.

Rozmarýn v nádobě je na podzim postavený před zásadní otázku: nechat ho venku s ochranou, nebo ho přestěhovat dovnitř? Správná odpověď nezávisí na tom, co je zrovna v obchodě, ale na tom, jakou odrůdu pěstujete a kolik světla mu můžete nabídnout. Rozmarýn není pokojová rostlina v pravém slova smyslu – bez dostatku světla začne žloutnout a táhnout se, zatímco přemíra tepla v kombinaci s tmavým koutem ho spolehlivě zahubí.

Bazalka v květináči dokáže za sezónu vytvořit nečekaně bohatou úrodu, ale jen za předpokladu, že jí dáte to, co potřebuje. Nejčastější chybou bývá příliš malá nádoba. Jedna rostlina potřebuje květináč o průměru alespoň 15 centimetrů, ideálně 20. V menším substrát rychle vysychá a kořeny se dusí. Pokud chcete pěstovat více rostlin, počítejte s nádobou o objemu alespoň 5 litrů na každou. Na dno dejte vrstvu keramzitu nebo štěrku, aby přebytečná voda mohla odtéct – bazalka nesnáší přemokření.

Pro bylinky v nádobách volte spíše tekutá hnojiva na bázi rybí emulze nebo výtažku z mořských řas. Aplikujte je v poloviční koncentraci, než uvádí obal, a vždy až po zálivce čistou vodou. U trvalek, jako je oregano nebo levandule, omezte přihnojování na jaro a po první sklizni – podzimní dávka by podpořila nové výhonky, které zmrznou.