Když se chystáš do hor, vybírej boty podle těchto pravidel

Poslední bod, který se týká výbavy, je volba obuvi. Boty s tuhou podrážkou a dobrým vzorem jsou základ, ale důležitější je, aby měly dostatečnou oporu kotníku. Měkké boty na turistiku do kopce vás nechají na sestupu „utíkat" – každý krok pak jde do kotníků a kolen. Pokud máte podezření na slabé vazy, zvažte vložky barvy stěn do obýváku bot, které stabilizují klenbu. Ale pamatujte, že sebelepší výbava nenahradí techniku – začněte na kratších sestupech a postupně přidávejte na délce i prudkosti.

Hydratace a elektrolyty jsou další oblastí, kterou lidé podceňují. Dlouhá chůze a pot ztrácí nejen vodu, ale i minerály. Přibalte několik tablet nebo prášků s elektrolyty, které rozpustíte ve vodě. Pomohou při křečích nebo slabosti. Pokud cestujete do oblastí s nejistou vodou, přidejte i tablety na dezinfekci vody – zaberou méně místa než filtr a jsou praktické. Vždy si ale přečtěte návod, jak dlouho musí tablety působit.

Co rozhoduje při výběru: podrážka, kotník, materiál Podrážka je to, co vás drží na zemi. Hluboký vzorek s výraznými „špunty" oceníte na blátě a suti, hladší podrážka zas na zpevněných cestách. Všímejte si také tuhosti boty – příliš měkká bota nepodpoří nohu při těžkém batohu, příliš tuhá zase zbytečně svírá při běžné chůzi. Vyšší kotník stabilizuje hlezno a hodí se na kamenité terény, nízké boty jsou lehčí a prodyšnější pro letní túry. Materiál volte podle ročního období a nároků na voděodolnost. Goretexové membrány sice chrání před vlhkem, ale hůře odvádějí pot – na letní vedra raději zvolte prodyšnější síťovinu.

Jak správně zorientovat mapu a určit azimut Nejdřív mapu zorientuj: polož ji na rovnou podložku a otoč jí tak, aby horní okraj směřoval k severu. K tomu použij buzolu – polož ji na mapu tak, aby její podélná osa směřovala k hornímu okraji, a otáčej mapu, dokud střelka neukazuje na sever. Tím se mapa shoduje se skutečným světem. Pro určení azimutu k cíli si na mapě vyznač bod, kde stojíš, a cíl. Přilož buzolu tak, aby její hrana spojovala oba body, přičemž směr šipky na podložce ukazuje k cíli. Poté otáčej stupnicí, dokud nejsou rysky uvnitř pouzdra rovnoběžné se severojižními čarami na mapě. Hodnota na stupnici u indexové rysky je tvůj azimut.

Jak na prudké úseky, kde nohy klouzají Na velmi strmých svazích, třeba v sutích nebo na mokré hlíně, se vyplatí otočit bokem a dělat tzv. boční kroky. Stoupací noha směřuje napříč svahem, druhá ji dohání – takto minimalizujete tlak na klouby a zvyšujete stabilitu. V nejhorším terénu je legální i sestup po zadku, pokud je batoh zajištěný a nemáte ostré předměty v kapsách. Není to ostuda, ale prevence úrazu. Důležité je také dbát na to, abyste se nezamykali v kolenou – mírně pokrčené nohy absorbují nárazy a udržují rovnováhu.

Nejčastější chybou je našlapování na patu s nataženou nohou. Tím přenášíte celou váhu těla přímo do kolenního kloubu a každý krok působí jako rána. Místo toho zkraťte krok a dopadejte na střed chodidla, ideálně mírně šikmo přes nárt. Chodidla by měla být pod těžištěm, ne před ním. Pokud jdete z kopce, představte si, že šlapete po kluzkém ledu – noha se musí plynule přisunout, ne dopadnout. Tím zapojíte svaly stehen a hýždí, které přirozeně tlumí nárazy.

Když plánujete celodenní výlet, většina lidí si otevře první mapu, kterou najde, a začne hledat trasu. Teprve na místě zjistí, že je cesta delší, než čekali, nebo že po ní nevedou žádné lavičky ani přístřešky. Přitom stačí pár minut strávených srovnáním různých map, abyste se těmto nepříjemnostem vyhnuli. Nejde o to, která mapa je „nejlepší", ale o to, že každá z nich ukazuje něco jiného a společně dávají úplný obraz terénu.

Druhý praktický krok spočívá v kontrole „drobností": na jedné mapě je zakreslena studánka, na druhé není. Neznamená to, že neexistuje – jen může být sezónní nebo nepřístupná. Proto si před výletem ověřte aktuální stav v diskusích nebo u místních, ale pozor – informace z internetu mohou být zastaralé. Raději si naplánujte přestávku u potoka, který je z větší vzdálenosti vidět na obou mapách, než u značky pramene, která se objeví jen na jedné. Tím se vyhnete zklamání a zbytečnému prodlužování trasy.

Druhý klíčový prvek je práce s holemi. Nejsou to jen opora pro rovnováhu, ale především nástroj pro odlehčení kolen. Při sestupu dávejte hole před sebe a opírejte se o ně tak, aby část váhy šla do paží. Správná délka hole je taková, kdy je předloktí rovnoběžné se zemí, když stojíte na rovině. Na strmém úseku hole zkraťte, abyste se nemuseli předklánět. Pokud jdete bez holí, využijte okolní vegetaci nebo skály – ale vždy až po vyzkoušení, že pevně drží.

If you liked this post and you would like to obtain extra data regarding http://Rapz.ru/ kindly check out the webpage.