Když byt nemá sklad, využijte zeď i podlahu chytřeji

Mezi nejjednodušší a nejúčinnější patří hry na principu „stop and go". Například hra „Sochy a sochaři": děti se volně pohybují po prostoru, na tlesknutí ztuhnou jako sochy. Určený „sochař" (dospělý nebo dítě) prochází mezi nimi a snaží se je rozesmát bez dotyku. Kdo se pohne nebo se zasměje, usedá do „galerie" a pomáhá sochaři. Tato hra rozvíjí sebekontrolu a učí děti vnímat vlastní tělo. Důležité je střídat role a nenechat jednoho sochaře příliš dlouho, jinak se děti unaví a začnou být neklidné.

Statisíce dětí tráví odpoledne ve školních družinách. Po vyučování potřebují vybít energii, ale často nemají k dispozici tělocvičnu ani hřiště. Mnoho vychovatelek a vychovatelů pak sahá po osvědčených, ale stereotypních hrách, které děti po pěti minutách přestanou bavit. Přitom netradiční pohybové hry nevyžadují žádné drahé vybavení a dají se hrát i v menší místnosti. Klíčové je správně zvolit typ hry podle věku, prostoru a aktuální nálady skupiny.

Zásadní chybou je kupovat rostliny bez ohledu na to, kolik hodin denně na dané místo dopadá slunce. Pokud máte balkon orientovaný na východ, máte slunce hlavně ráno – to zvládnou i citlivější druhy, jako jsou fuchsie nebo lobelky. Západní balkon je odpoledne hodně rozpálený, proto tam pěstujte sukulenty, bylinky typu levandule nebo šalvěj, které mají rády sucho a teplo. Jestli si nejste jistí, změřte si délku slunečního svitu alespoň tři dni v týdnu – výsledek vám dá jasnou odpověď.

Proč zapojit do hry i vlastní předměty? Třeba jen židle a noviny Když už děti zvládají základní pohybové vzorce, můžete přidat rekvizity, které běžně najdete v družině. Skvěle funguje „Novinový tanec": každá dvojice dostane jeden list novin, na který se oba postaví. Pustíte hudbu (nebo tleskáte) a děti tancují na místě. Když se hudba zastaví, musí se vejít na noviny oběma nohama. Po každém kole se noviny přeloží napůl, takže se plocha zmenšuje. Děti se učí spolupracovat a plánovat pohyby. Pozor na kluzkou podlahu – noviny snadno ujedou. Připravte si proto prostor bez koberce, nebo hru upravte tak, aby děti měly pevnou oporu.

Na závěr si zapamatujte, že největší chybou v malém bytě je kupovat úložný nábytek bez rozmyslu. Jedna velká skříň do pokoje, kde se už válí věci na zemi, problém nevyřeší – spíš ho zvýrazní. Každý nový kus by měl plnit minimálně dvě funkce a měl by být vyroben z materiálu, který snese časté používání. Dřevotříska s tenkou fólií nevydrží vlhkost v koupelně ani váhu knih v polici. Věnujte čas měření a plánování, a teprve potom jděte nakupovat. Praktický úložný prostor nemusí být drahý, ale musí být promyšlený.

Na co si dát pozor u všech her obecně? Vždy přizpůsobte obtížnost věku dětí – první třída potřebuje jednodušší pravidla, pátá třída už zvládne strategické prvky. Dbejte na bezpečnost: odstraňte ostré hrany, zajistěte stabilní nábytek a dostatek místa. A hlavně – hra má být zábavná pro všechny. Pokud vidíte, že se některé dítě odmítá zapojit, nenuťte ho, ale nabídněte mu roli rozhodčího nebo pomocníka. Po každé hře si s dětmi krátce popovídejte, co se jim líbilo a co by změnily. Tím je zapojíte do plánování a příště budou spolupracovat mnohem ochotněji.

Častou chybou je pokračovat v jídle i přes nepříjemný pocit tlaku nebo bolesti po utažení rovnátka. První dny po návštěvě ortodontisty se vyplatí jíst pouze tekutou a polotekutou stravu. Skvělou volbou jsou polévky, smoothie, pyré nebo měkké kaše. Hlídání teploty jídla je také důležité – extrémně horké pokrmy mohou změkčit lepidlo a narušit fixaci destiček. Vždy počkejte, až jídlo vychladne na příjemnou teplotu.

Důležité je také zohlednit směr a šířku lamel podlahy. Pokud máte úzké dřevěné lamely položené do klasického vzoru, nábytek s výraznou kresbou může působit rušivě. V takovém případě sáhněte po nábytku s hladkým, matným povrchem, který dřevěnou kresbu nepřebíjí. Naopak u podlahy se širokými lamelami nebo s minimální kresbou si můžete dovolit nábytek s výraznější texturou. Při výběru si vždy položte otázku, který prvek má být dominantní. Většinou by to měla být buď podlaha, nebo nábytek – ne obojí současně.

Další osvědčenou aktivitou je „Židle v pohybu" – netradiční překážková dráha. Židle rozmístěte do hada, pod ně položte přeložené noviny nebo chňapky. Děti procházejí mezi nimi, podlézají je, přeskakují je snožmo. Zásadní je, aby každé dítě mělo dostatek času a prostoru. Nejčastější chybou bývá příliš hustá dráha, která děti nutí čekat dlouhé fronty. Proto rozdělte skupinu na menší týmy a dráhu postavte paralelně. Cílem není rychlost, ale plynulost pohybu a radost z překonávání překážek. Pokud některé dítě nechce skákat, nechte ho projít, ale povzbuďte ho, ať to zkusí příště.