Když nechcete kabinu: postavte si saunu přímo v místnosti

Typický průběh saunování v takové místnosti je jednoduchý. Nejdřív prostor vytopte na požadovanou teplotu – to trvá asi půl hodiny až hodinu. Pak si sedněte na lavici, nohy položte do stejné výšky jako boky a zůstaňte 10 až 15 minut. Po třech kolech se vždy ochlaďte studenou sprchou nebo se jen vyvětrejte. Během pobytu pijte vodu, ale vyhněte se alkoholu. Po skončení nechte dveře otevřené, aby místnost vyschla – předejdete tím vzniku plísní.

Jak na izolaci, aby podkroví nepromrzalo a nepřehřívalo se Izolaci pokládejte vždy ve dvou vrstvách, a to s překrytím spár. První vrstvu vložte mezi krokve, druhou napříč přes ně, čímž přerušíte tepelné mosty. Nejčastější chybou je nacpat izolaci jen mezi krokve a nechat je tepelně nechráněné. Dřevo pak funguje jako studený most, na kterém kondenzuje vlhkost. Šířku izolace přizpůsobte rozměru krokví – pokud je máte mělké, přidejte přídavnou vrstvu z druhé strany. Nezapomeňte, že mezi izolací a pojistnou hydroizolací musí zůstat vzduchová mezera, jinak se do izolace dostane vlhkost z chladného vnějšího prostředí.

Stavba svépomocí: co připravit a na co myslet Pro začátek si obstarejte kvalitní kamna na dřevo s výměníkem, nebo elektrické saunové těleso. Důležité je, aby mělo dostatečný výkon – na každý metr krychlový místnosti počítejte zhruba s jedním kilowattem. Těleso namontujte do rohu, kde je stabilní podlaha a kde nebude překážet. Kolem něj vytvořte ochranný rošt ze dřeva, který zabrání popálení. Stěny a strop obložte smrkovými nebo osikovými palubkami – tyto dřeviny dobře snášejí teplotní výkyvy a příjemně voní. Nezapomeňte na vzduchovou mezeru mezi palubkami a zdivem, aby mohl cirkulovat vzduch a nedocházelo k plísním.

Než začnete s jakoukoli izolací, vyřešte veškeré vzduchotěsnosti. Právě netěsnosti u prostupů, komínů nebo u pozednic patří k nejčastějším zdrojům tepelných ztrát a vlhkosti. Ujistěte se, že větrací mezera mezi střešní krytinou a pojistnou hydroizolací zůstane po celé ploše volná. Pokud ji zatarasíte izolací nebo ji přetáhnete přes krokev, přestane střecha dýchat a začne se v ní srážet voda. Správná skladba střechy zkrátka vyžaduje, aby vzduch mohl proudit od okapu až k hřebeni. Tuto cirkulaci nikdy nepřerušujte, a to ani u zdánlivě malého prostoru.

Když máte obložení hotové, přichází na řadu lavice. Stačí dvě jednoduché dřevěné desky s mezerami, které umožní průchod vzduchu. Neumisťujte je příliš vysoko – horní lavice by měla být ve výšce, kde teplota dosahuje příjemných hodnot, tedy okolo 80–90 °C. Pokud chcete regulovat teplotu, přidejte teploměr a větrání – malý otvor u stropu a druhý u podlahy zajistí přísun čerstvého vzduchu. Nezapomeňte, že sauna bez kabiny nepotřebuje okna, ale pokud v místnosti nějaké jsou, zakryjte je nehořlavým materiálem.

Základem je pravidelné čištění. Prach a nečistoty se usazují v pórech a při sezení se doslova zařezávají do povrchu. Stačí jednou týdně přejít materiál měkkým suchým hadříkem z mikrovlákna. Pokud máte sedačku, vysajte ji i v mezerách mezi polštáři. Na odolnější skvrny použijte navlhčený hadřík a kapku jemného mýdla, ale nikdy ne přímo na povrch — pěnu naneste na hadřík. Po očištění nechte materiál volně uschnout, mimo přímé slunce.

Nošení rovnátek je investicí do zdravého úsměvu, ale zároveň velkou výzvou pro každodenní hygienu. Zuby i dásně jsou v tomto období náchylnější k zánětům a zubnímu kazu. Klíčem k úspěchu je systematická péče a používání správných pomůcek. Nezapomeňte, že rovnátka sama o sobě zuby nepoškodí, pokud jim věnujete dostatečnou pozornost.

Po usmažení položte bramboráky na mřížku, ne na papírový ubrousek. Ubrousek sice odsaje tuk, ale zároveň pod ním udrží páru, která změkčí křupavost. Na mřížce vzduch cirkuluje a povrch zůstává suchý. Podávejte hned, protože po vychladnutí křupavost slábne. Pokud je potřebujete ohřát, dejte je na pár minut do trouby vyhřáté na 180 stupňů — ne do mikrovlnky, ta z nich udělá gumu.

Pro dlouhou životnost je klíčová impregnace. Vyberte si přípravek určený přímo na ekokůži, který vytvoří ochranný film proti vodě a nečistotám. Nanášejte ho v tenké vrstvě pomocí houbičky a nechte zaschnout. Opakujte to přibližně jednou za půl roku, u sedaček v domácnosti s dětmi častěji. Pozor na to, abyste impregnaci nesprchovali na povrch — jinak vzniknou mapy, které nejdou odstranit.

Ekokůže je oblíbeným materiálem na sedačky, bundy i tašky. Při správné péči vypadá dobře dlouhá léta, ale chyby v údržbě ji dokážou zničit během pár měsíců. Nejčastějším problémem je praskání povrchu, které vzniká vysušením materiálu. Tomu se dá snadno předejít, pokud víte, čím ekokůži ošetřovat a čeho se naopak vyvarovat.